Celou mou duši zaplavilo zázračné veselí, podobné sladkým jitrům jara, kterých plným douškem užívám

Uslyšel za sebou tiché kroky. To nevěštilo nic dobrého. Kdo by ho mohl sledovat tak pozdě v noci, v tomhle zapomenutém koutě města? A právě teď, když se mu tak zadařilo a prchal s prachama. Je to další ničema, který měl stejný nápad a teď ho sleduje a čeká na svou šanci, aby mu vzal plody jeho práce? Nebo to byly kroky jednoho z mnoha policistů ve městě, který ho sleduje, aby ho drapnul a nasadil mu želízka? Nervózně se rozhlédl. Náhle uviděl uličku. Jako blesk se vrhnul doleva a zmizel mezi dvěma skladišti. Málem přitom zakopl o popelnici, která ležela na chodníku. Nervózně se snažil našmátrat cestu tmou černou jako inkoust. Náhle ztuhl. Byla to slepá ulička.